První zkušenosti s běhátkem

Absolvoval jsem sve prvni dva behy a jeden horsky vystup do vysky 1800 stop. To vse v nasi male telocvicne na behatku a slapacim mechanickem stroji. Behat venku se po tme zatim neodvazim, a kdyz je jeste svetlo byvam stale v praci. Ale proc nebehat v Americe take "po americku" ? Vzpominam si na nektere debaty o behatkach na tragedi diskusi, ... no kdysi jsem nemel co rici, pokud se mne zeptate nyni, s kazdym dnem je ze mne vetsi a vetsi expert :-))) ... ale vazne ... behat venku je zabavnejsi a zrejme i zdravejsi (nebydlite-li zrovna v nejake smogem zamorene oblasti), ale na tom behatku to ma take neco do sebe. To "moje"ma pas siroky asi dve stopy, tedy neco kolem 65 cm, coz mi prijde dost na to, aby ani takovy pajda jako ja neslapl vedle. Nicmene i tak to chce trochu koncentrace zvlaste kdyz se chcete treba napit, nebo si utrit oblicej rucnikem, pripadne koukate pri behu na televizi co visi v rohu u stropu. Tohle behatko je take tzv. "heavy-duty", tedy designovena na caste pouziti i pomerne tezkymi osobami. Moje soucasna vaha v librach zni docela hrozive ~190 lb., a podle toho to take solidne duni i kdyz jen solidne naslapuji, ale nemam pocit ze by se pas nejak prohybal, nebo ze by to se mnou cestovalo po mistnosti jako spatne vyvazena pracka cestuje po koupelne kdyz naskoci program se zdimanim. Obecne si muzete navolit jakoukoliv rychlost, pripadne i cely program a jeho delku. Pocita to pak ubehnutou vzdalenost, spalene kalorie, aktualni rychlost, a kdejake bezne informace. Mezi zakladnimi programy jsou i kopce a ruzne druhy intervalu, coz mi prijde docela uzitecne, mnohem lepsi nez to prubezne prenastavovat rucne.
Poprve jsem "vybehl" na Silvestra a dal si to po rovince na 60minut rychlosti 6a1/2 mile za hodinu. Chvili mi trvalo nez jsem si zvyknul, ale pak se bezelo uz pomerne dobre i po te cca dvou mesicni pauze. Sice to trosku leze na mozek, kdyz si uvedomite ze ten bod na zdi na ktery se celou dobu soustredite nemuzete za Boha predbehnout, ale na druhou stranu je docela zabavne narcisticky se sledovat v zrcadle, jak kladete nohy, jestli pajdate, jestli drzite dobre ramena, hlavu ... ne snad kvuli estetice, ale jestli si proste nekde nezadelavate na budouci trable nejakym asymetrickym pohybem. Take je poucne vnimat jak pri kontrolovane konstantni rychlosti se vam bezi zlehka na cukry, zatimco po zapnuti tukoveho dieslu a prekonani krize 4.mile (puvodne sedmeho kilometru) objektivne vice funite a nohy jsou tezsi, i pres to ze z behu v prirode jsem mel spise opacny pocit.
No nic ... prvni beh jsem zdarne dokoncil, ale kdyz slezete zacne se s vami motat cely svet. Mate uplne posunute vnimani rovnovahy, jako by vas nejaka sila stale tahala dozadu. Asi to bude chtit si trochu zvyknout, a hlavne po dobehu jeste chvili pokracovat na pasu aspon v chodu, ale tentokrat kdyz jsem vychazel po schodech na horu do bytu, mel jsem pocit, ze se kazdou vterinou musim zritit po zadech dolu.
Podruhe jsem se do telocvicny vydal 2.ledna, abych vybehal sve spatne svedomi zatizene obzerstvim predesleho dne a noci. Behatko bylo bohuzel obsazene (mame tam jen jedno), tak jsem zkusil slapaci stroj simulujici vystup do kopce. Opet je mozne zvolit z mnozstvi neprebernych programu, ja jsem si vybral tajuplne znejici "rolling hills", nastavil nejakou stredni obtiznost a vydal se na 30 minutovou vychazku. I kdyz to neni tak dynamicke jako behani, zahul to je solidni. Tzv. "vlnici se kopce" samozrejme totiz nikdy nevedou smerem dolu, pouze sklon smerem nahoru je obcas mirnejsi a obcas drsnejsi. Zadate-li i spravne vahu, pocita vam to i vykon, muj se pohyboval v rozmezi od 250-290 wattu, podle toho v ktere fazi kopce jsem se prave nachazel. Vzpominal jsem na zname cyklisty co udrzi vykon na hranici 600 wattu i po dobu nekolika desitek minut ... no, k nim mam tedy jeste daleko. Po par minutach jsem se potil uplne vsude, rytmicky funel kolem sebe, a "stoupal" jsem rychlosti 60 stop za minutu. Ze jsem toho mel na konci plne kecky asi nemusim zminovat.
Treti "beh" jsem si pripsal vcera. Behatko bylo tentokrat volne, tak jsem si jej hned zabral pro sebe. Mozna to byla podvedoma vzpominka na endorfiny vyplavene behem vystupu predesleho vecera, mozna jen zvedavost, kazdopadne jsem si jako hlavni program zvolil opet kopce. Tedy spise jedno dlouhe tahle stoupani, ktere je jen obcas trochu mene strme. Na uvod to docela slo. Nastavil jsem si rychlost opet 6a1/2 mile na hodinu s planem bezet neco kolem peti mil. Soustredil jsem se opet na maly flek na zdi v rohu v marne snaze jej predbehnout. Jak se s postupem casu stale zvysoval naklon, zacali to citit i moje nohy a dech se zacal kratit. V prirode bych zvysujici se naklon prirozene kompenzoval zpomalenim, ale tady jsem si to tak nejak nedovolil. Za zady mi funel cyklista na rotopedu, a vedle mne bezkovala 120 kilova slecna. Nez se jim zaplest do cesty radsi jsem si drzel svoji stabilni rychlost i za cenu pomerne velkeho vypeti . Pak mi vypadl sroubek z bryli a byl jsem nucen zastavit. Sroubek jsem samozrejme nenasel, neb byl katapultovan pasem nekam k nebezpecne vypadajicimu Indovi s cinkou na ramenou. No nevadi, rekl jsem si cestu znam, dobehnu preci i po slepu. Trik vsak byl v tom, ze jsem si spletl na stroji sipky opetovne zvysujici rychlost na tu puvodni pred nehodou a temi ktere zvysuji sklon pasu. Nez jsem se dostal na puvodnich 6a1/2mile, podarilo se mi nevedomky si zvednout naklon o dalsi 3 dilky. Na 3.mili jsem se zacinal solidne zatavovat, coz konecne kompenzovalo muj strach z cyklisty a bezkarky a preci jen jsem si naklon srovnal zpet do puvodni polohy. Ale opet, behatko nikdy nevede z kopce !!! ... a tak i kdyz se smerem ke konci staval profil milosrdnejsim, porad to bylo smerem nahoru. Kolem devate vecer se nase telocvicna zavira, ja jsem byl teprve na mezi 4. a 5. mili, a nebylo proto divu ze se kolem mne namisto cyklisty ci bezkarky prehnala jako prvni pani s vysavacem. Trochu mne to rozhodilo, ale vyprosil jsem si jeste 5 minut, abych se dohrabal aspon na kulatou mili a mohl se trochu vydychat a vypochodovat na zpomalenem pasu. Zpoceny jsem byl durch-und-durch, ale tech 47minut docela stalo za to. Ze bych se vracel do sve puvodni maratonske kondice se rici zrovna neda, ale aspon mam naslapnuto tim spravnym smerem. ... a jeste na zaver, kdyz uz jsme u tech behatek, dokonce se na nich i zavodi a svetovy rekord na maratonske vzdalenosti je nekde kolem 2:26 ;-))