Plácání se v tělocvičně

Pocasi stoji za starou belu, i kdyz vehlasnym americkym zpusobem bych mohl urcite rici, ze to bude „jeste horsi nez to zacne byt lepsi“. Jinymi slovy, mlha je, ze by ji nerozkrajel ani Rakosnicek. V podstate furt mrholi, jen se obcas meni to co je „mrholeno“. Nekdy to jsou malinkate kapicky vody, jindy tvrde ledove krystalky, pripadne miniaturni sametove snehove vlocky. Potiz je i v tom co se stane kdyz ona mrholena vec dopadne na silnici. Nekdy vubec nic, a proste je mokro, jindy se tvori snehova vrstva, jindy zase ledova krusta. V kazdem pripade krome mokra to moje bezecke botky nezvladaji, alespon soude podle par kroku smerem k nasemu club housu kde se nachazi i ta malinkata telocvicna. Dnes vecer jsem zasel vybehat (nebo aspon to zkusit) pomerne narocny obed z irske restaurace, kdy i sama servirka se podivovala, ze jsem to dokazal vsechno snist a vubec nic po mne nezbylo. Ta story ale zacina uplne jinak. Stale totiz nemame doma nic zarizeno, tak ve volnem case krizujeme vsechny mozne a nemozne obchody a hledame nejaky rozumny nabytek evropskeho vzezreni. Prakticky marne, neb obvykle narazime na neco ve stylu americkych kresel se zabudovanym suplikem s drzatky na colu a popcorn. No do kina by to slo, ale do bytu ? ... no nic, zase odbocuji od behani … ale ono to ma mozna logiku, protoze prave diky podobnym hovadinam se na behani nedokazi dostatecne soustredit, ba spise na to nemam ani cas, natoz se drzet nejakeho smysluplneho treninkoveho planu. No kazdopadne uprostred dnesniho drandeni po obchodech jsme se stavili “na neco maleho” v jedne irske restauraci, akorat ze z toho “maleho” se vyklubala porce pro hladovejiciho sedlaka. To jsem sporadal ve tri odpoledne, a jeste v osm vecer jsem mel bricho plne tak, ze jsem se neodvazil na behatko (nastesti bylo ze zacatku zabrane, tak jsem mel aspon malou vymluvu), ale radsi jsem sel jen na stroj simulujici chuzi do schodu. To aspon umoznilo plne zamestnat nohy, aniz by obsah zaludku musel nejak radikalne menit svou pozici. Prokombinoval jsem dva ruzne programy, neb stroj akceptuje jednoho klienta a program maximalne na 30 minut, coz mi prislo prilis kratke, a nedostatecne na utiseni meho spatneho prezraneho svedomi. Naslapal jsem pak dohromady za 50 minut 3100 stop vyskoveho prevyseni s prumernym vykonem kolem 290 wattu, chvilemi i kolem 340, coz integrovano dohromady je ekvivalentni zhruba jednomu kilometru vyskoveho prevyseni. Lilo ze mne ze jsem nestacil utirat ani svoje celo, ani drzatka onoho muciciho zarizeni. Coz me privadi k zamysleni, jak je mozne ze vsichni ostatni navstevnici kteri obcas dovadi ve stejne telocvicne nikdy nejsou propoceni durch jako ja, ackoliv si nastavuji pomerne srovnatelnou zatez a navic behaji/skakaji/lezou jeste v teplakove souprave, zatimco ja jsme jen v trenyrkach a tricku, ktere po par minutach vypadaji spise jako plavky.
No nic, v kazdem pripade se mi dnes podarilo vypotit 1100 kilokalorii, coz prelozeno na me (v teto zemi) oblibene pivo Corona cini 15 tretinkovych lahvi, anebo (zrejme pouze) jeden sileny obed v one irske restauraci. Co dnesni vykon znamena ve smyslu nejakeho dlouhodobeho cile typu marathon mi neni uplne jasne. Bohuzel jeste nejsem schopen nasledovat nejaky poctivy treninkovy itinerar, a spise se chopim jakekoliv prilezitosti a doufam ze to aspon neni krok zpatky.