Čas běží, ale zatím beze mne

S litosti vzpominam na lonsky leden, kdy jsem se po letech necinnosti zacinal rozbihat do nove sezony v ktere jsem si dokazal zabehnout hned nekolik osobnich rekordu a splnit svuj nejvetsi sen, tedy marathon. Od posledniho postu jsem se sice jeste asi dvakrat vypravil do nasi male telocvicny, ale pak mne napul skolila prihloupla chripka, ktera sice po tydnu odeznela, nastal vsak klasicky stres s pripravou dalsiho experimentu. Jelikoz jsme zde oba uplne novi, je to pro nas stale jeste mnohem narocnejsi nez byvaly experimenty v Nemecku. Navic se jeste musime starat o nekolik studentu, takze prumerna doba kdy dorazime domu je mezi devatou a desatou vecer. Stezovat si ale nechci, protoze to je stejne asi ta nejlepsi prace kterou jsme si mohli najit uplne po vsech strankach, jen s tim behanim je mi to lito. Experiment zacina zitra a konci v sobotu. Tak to jeste nevzdavam a doufam, ze se to po vikendu konecne zlomi ... chut by byla ... a dokonce uz se mi hlasi dva mistni tragedi jako spartneri. ... i kdyz tragedi ... jeden ma za sebou dva marathony v casech kolem 3:20, ale pry je to uz davno a navic ted kouri tak radove krabku denne ... jenze my plazivky vime svoje, z koho se vzdycky vykloubou ti nejvetsi chrti.