Deja vue

Pripadam si stale trochu jako ve snu, v jakem si podivnem deja-vue. Po dvou letech, temer na den presne jsem opet zacal behat. Tak jako kdysi v Darmstadtu jiz neslo dele predstirat ze bezecke boty jsou jen prezuvky vhodne k prochazce k popelnici a zpet, je-li treba vysypat kos.

Posledni pulrok, od cervence do pulky prosince, byl bezecky zcela impotentni. Proste to neslo. Zivot se smrskl na praci, jidlo, alkohol, spanek a nervozni pohledy do kalendare kolik jeste zbyva dni do jednoho sileneho experimentu, ktery pred par lety nekdo navrhl, predimenzoval a pak nas nechal at si na tom vylameme chrup. Vikendy se v teto dobe od vsednich dnu lisily pouze tim, ze je pred labem vice mista na parkovani. Ale to uz je pryc ... nastesti ... a tak je od 15.prosince ze mne opet svobodny clovek ... a po par dnech dokonce znovu i prilezitostny bezec. Po navratu z Vanocni expedici po rodinach a pratelich rozesetych po cele Evrope pak dokonce i bezec odhodlany.

Od minule soboty opet beham, jako kdysi v Darmstadtu zacinam v te nejsilenejsi mozne dobe, kdy venku mrzne az prasti, kdy ostatni zive bytosti potkajice mne venku si bud tukaji na celo, nebo mne radsi jiz z dalky uctive zdravi, aby snad nevyprovokovali toho omrzleho blazna s baterkou na cele a krapniky ve vousech, ktery kdyz se zastavi na krizovatce, dyma z nej para jako by se prave vratil z pekla ci finske sauny, ze i vetsina ridicu prehledne kdyz jim tam blikne zelena a rozjedou se az po nekolikanasobnem zatroubeni svych kolegu, kteri jsou usetreni pohledu na mne.

Za ten posledni pulrok se ve mne nahromadilo tolik chuti k behani, ze kdyz uz jsem se dal ted do pohybu skutecne neni jednoduche mne zastavit. Vyuzil jsem pozitivniho jetlagu po navratu z Evropy a vyrazim kazde rano (krome patku, ktery jsem si vyhlasil za odpocinkovy den) tesne po seste na svuj "okemossky petimilovy ctverec". K Vanocum jsem byl obdarovan celovkou co sajni jako mensi kamion, tak staci jen natahnout pres kulicha, nastavit spravny uhel a uz se muze bezet i za naproste tmy.

V sobotu 13.1., den po navratu do Michiganu, bylo rano jeste sucho a privetiva teplota kolem nuly. Pote se pocasi zacalo kazit, zacal foukat studeny vitr zenouci do obliceje ledove jehlicky mrznouciho deste, dalsi dny jsou jiz teploty kolem -10, na vousech se tvori krapniky, para z potu prosakujiciho skrze vsechny tricka, rolaky a rukavice co mam na sobe narvane jak sibirska pumpa se meni v jinovatku. Zacina padat snih, neni to tak strasne, jen neco kolem 10cm, teploty klesaji nad ranem jeste k -12-13 C, ale organizmus se uz zacina trochu adaptovat a tak to neni tak hrozne.

Od soboty do ctvrtka zaznamenavam sest behu po deviti kilometrech. Patek bude volny, sobota mozna trochu ostrejsi ale kratsi beh, aby se dalo v budoucnu zavodit, nedele pak klasicky beh dlouhy.

Stale mam na pameti heslo z ledna 2005, kdy zacala ma novodoba bezecka kariera vedouci k jednomu krasnemu, a zatim jedinemu, maratonu - "Kdo v zime beha, v lete leta". Letosni sezona zacina podobne, mozna snad i jeste lepe, preci jen mam vice zkusenosti, mozna i vetsi hlad po behani ... ale kdo vi, kam az me nohy donesou ...