Jde to, ale dre to ...

Minuly tyden byl ve znameni trapeni, ale preci jen to nedopadlo tak strasne. Behem pracovnich dnu jsem dokazal vstat jen dvakrat, abych si pokazde obkrouzil svuj tradicni okruh. To by bylo dohromady 11 mil, tedy nic moc. Kdyz rano nedokazu vstat, cely den me to mrzi a zavidim vsem bezcum ktere potkavam na ulici. Vsechno zachranil az vikend, kdy jsem v sobotu vyrazil sice smerem na svuji trdicni trat, ale misto po Kinawe jsem to vzal zadem lesikem za skolu. Prvni pulka stezky je jiz dlouho nesekana trava do pulky lytek, pak se to porad staci doleva-doprava, pres lavku pres potok, nez me to vynese na louku za skolou. Ta je posekana dokonale, bezi se jako po mechu, coz je prijemne na doslap, ale zase o to vice se clovek nadre. Tady pak kopiruju severni lem one louky, snazim se drzet metr od kraje, je tam spousta malych zakouti, vybehu a sebehu, proste paradni kros, ktery jednomilovou trasu natahne na dvojnasobek. Vyvede mne to na rohu Kinawa a Dobie a pak uz pokracuju tradicne. Je to prijemne spestreni, ale jde to tudy jen pokud je hezke pocasi a aspon nekolik dni neprsi, jinak jsou louky i lesik podmacene a clovek bezi bazinami. Za sobotu jsem si tedy pripsal hezkych sest mil v solidnim case tesne pod 50 minut, bez nejakeho sileneho zniceni.
O nedelnim behu jsem si nedelal prilis velke iluze, zvlaste co nam prisla pozvanka na rozlucku jednech portugalskych pratel, kteri dnes odjizdi natrvalo do Miami. V duchu jizanske tradice zacinala party az v pul jedenacte vecer, ale kdyz dorazime pozdeji, nic se pry nedeje. ... a opravdu nedelo ... prisli jsme pet minut pred jedenactou a krome hostitelu jsme tam byli prvni (!!), ostatni (vetsina samozrejme "latinos") se trousili az do jedne. My, jako nudni "severoevropane" jsme samozrejme odchazeli opet mezi prvnimi kolem druhe, cehoz nasledkem jsem se rano probral az pred jedenactou.
Vyhled z okna nevestil zadne skvele bezecke pocasi, na nebi ani mracek, urcite uz je dobrych petadvacet. Hryzalo me ale svedomi a preci jen jsem vyrazil, odhodlan dat tri plne okruhy, dotahnout to na 15 mil.
Snazil jsem se opravdu krotit, bezet v konstantnim rytmu, zkratil jsem krok, abych se neunavil a hlidal jsem si dech, abych to neprehnal. Taky jsem se dopredu solidne napil, aby ze mne nebyla treska jako minule. Na nebi se preci jen zacali objevovat drobne oblacky a trosku foukal vitr, coz prijemne ochazovalo. Prvni okruh jsem dal kupodivu za 40:17, coz bylo vyrazne rychleji nez sem si predsevzal, ale pritom mi to prislo jako velmi pohodove a udrzitelne tempo. Jeste chvili jsem vydrzel stejne az teprve na sedme mili ktera vede po Dobie road a jsou na ni tri male kopecky (celkove prevyseni cca 25 metru) me trochu srazila. Uz to neslo tak zlehka, kdyz jsem chtel jsem chtel udrzet konstantni tempo. Trik je v tom ze jakakoliv terenni vlna zbrzdi, chci-li udrzet stejny vykon a nezacit funet, ale kdyz se vyhoupnu na "vrchol" trva mi to mnohem dele nez obnovim svoji puvodni rychlost. Za cerstva je to jen par kroku, po hodine behu je to 10-20 vterin. A tak oproti prvnimu okruhu jsem se zpomalil o cca 10-15 s/km. Devata mile sla z tuha, ale jeste to nebyla zadna katastrofa. Tesne pred koncem druheho okruhu na mne cekala D. s obcerstvenim. Zastavil jsem se na par vterin, napil se a chtel pokracovat dal, ale dostal jsem krece do zaludku az jsem myslel ze se pozvracim. Vlacel jsem se jen co noha nohu mine asi pul kilometru, nez jsem ty dva dousky vody rozchodil. Druhe kolo bylo za 42:50, ale jeste to vypadalo OK ... tedy jeste po par prvnich metrech tretiho okruhu, ktery jsem byl znovu odhodlan dobehnout cely. Ale pak jako kdyz utne, prebyham pres postrani silnici, tedy maly hup z chodnicku dolu, pak maly hup zase na chodnicek nahoru ... ale puvodni rychlost uz ne a ne obnovit. A takhle me srazi kazda dalsi nerovnost, vzdy o krapitek zpomaluji ... zrychlit uz nejde, ale mam pocit ze se jeste udrzim. Po jedenacti milich opet ceka D. s vodou, tentokrat to piti neni tak hrozne, ale ja se plouzim jako stin. Jenom houknu at priste pocka na konci Dobie Rd., dochazi mi ze uz to o moc dal nepujde. Potreti prichazeji ty drobne kopce, uz to neni tak svezi jako porve, ani tak odhodlane jako pri druhem prubehu, uz to je jen naprosto odevzdane plouzeni, jen at uz to skonci. Rychlost pada nekam k 8:00/km, je jasne ze to budu muset zapichnout. Premlouvam se az na konec Dobie Rd., tady to bude 12.5 mil, tedy 20km, aspon to je takove kulate. Jeste me to laka protahnout to na pulmarathon, ale nohy se sotva pletou a kdyz znovu potkam D., tak se samy uplne zastavi. Ani kdybych chtel, tak se uz dal nehnou ...
... a nehly se ani v pondeli rano, kdyz jsem si chvilku delal iluze, ze by mi male relaxacni probehnuti udelalo dobre.