Posledni pokus o bloggerske zmrtvychvstani

Par mesicu mlceni nevesti nic dobreho, ale skutecnost je jako obvykle prosta a nudna. Prace, prace a prace ... a kdyz je preci jen volno, clovek by nejradeji jen lezel a ziral do stropu. V posledni dobe se misto pozorovani stropu snazime o znovu vzkriseni naseho socialniho zivota, chodime pravidelne hrat bowling, druzime se s ostatnimi Evropany, zajdeme do kina … a svete div se … beham, pomalinku ale skoro pravidelne, jeste je to tak jen 4-5 tydne, ale uz to zacina mit nejaky rytmus.
Obvykle vstavam kolem seste, jeste 20 minut se peru s budikem, nez poslusne prohraju … navleknu na sebe v polospanku trenyrky, ponozky, tricko a boty (pred tydnem jsme si koupil dokonce nove) a vydam se na svuj peti-a-pul milovy “ctverec”. Sice to svadi napsat okruh, ale kdyz se zkusite na googlu podivat na detalni mapu Okemosu v Michiganu, tak zjistite ze se tu da behat jedine do ctverce, pripadne do obdelniku. Moje rychlost neni nijak zavratna, spise se plouzim, cas si radeji vubec nemerim … ale sunu se kupredu a to je dulezite. Kazde rano potkavam ty same tvare, zdravime se uz z dalky … vubec lide tady automaticky zdravi, mavaji a obcas neco povzbudiveho zavolaji … dokonce i nekdy nekdo na krizovatce mava z auta. Az pocase se mi k tomu prizna jedna servirka z kavarny v mistnim knihkupectvi, kam pravidelne chodime, a ktera mne poznala v civilu i v bezeckem … ale to je zase jina story.
Moje ranni cesta je maly betonovy chodnicek, vlnici se podel silnice, obcas uhne par metru stranou, obcas se zavlni nahoru a dolu, nejdrive musim vybehnout z naseho bytoveho komplexu po Heritage Drive, zahnu doprava na Benett Road a dostanu se na krizovatku s Okemos Road. Tam mne obvykle zarazi semafory, potrebuji se dostat diagonalne pres petiproudovou silnici, aspon si v te zime proklepavam nohy, pokracuji dale rovne, jenom Benett Rd. se prejmenuje na Kinawa Road. Po jedne mili a malem kousku je ostry pravouhly obrat doleva na Dobie Road. To je asi nejhezci usek. Vlni se to nahoru a dolu, I kdyz prumerne vystoupam asi o dvacet metro na jedne a pul mili. Prebiham Red Cedar River po drevene casti silnicniho mostu, zkontroluji prutok a zakal reky, jednou se tam urcite vydam na lososy, pak mam po leve strane malinkatou rezervaci, po prave semo-tamo domek s typickou cervenou stodolou. V pulce trati po necelych trech milich zahybam opet ostre doleva na Hamilton Road. Po obou stranach jsou poschovavane domky mezi stromy a keri, vzdy na stejnych mistech postavaji zname tvare deti cekajicich na skolni autobus. Tady uz toho mivam docela dost, premlouvam se obvykle ze jeste tech 50 metru popobehnu, pak ze uz klidne pujdu pesky, ale zase se premluvim o dalsi kousek a tak to pokracuje dal az do centra Okemosu. Tedy centrum ... krizovatka Okemos Road s Hamilton Rd. ... a asi 8 domu. Dalsi ostra zatacka doleva, jeste zbyvaji skoro dve mile, ale uz to znamena jenom se priblizovat domu. Probehnu kolem domku praktickeho lekare, pak jsou hasici, po leve ruce maly park a uz opet pres reku Cervenych Cedru. Okemos roud je na rozdil od ostatnich petiproudova, je par minut po sedme, docela silny provoz. Probiham kolem zakladni skoly, dalsi domky, pak louky za nimiz jsou nejake kancelare, asi pravnici, architekti a mala skolka, prebehnu pres zeleznicni trat a jsem u basebolovych hrist. Ted je po desti, kolem prvni mety jsou velke kaluze, placaji se v nich kachny. Na krizovatce s Kinawou/Benett mam opet maly oddech, uz se na nej tesim, nez naskoci panacek na semafopru ze muzu prebehnout. Zbyva necele pul mile domu. Sto metro pred domem stavim, jeste pulku cesty jdu a vydychavam se, troche strecinku o automat na noviny, apson si precut co je noveho na titulni strance … ale vetsinou to dost osidim, jenom achylovky, trochu kolena, dvakrat trikrat machnu rukou, hlavne abych byl uz doma.
Takhle se s tim rvu I kdyz pocasi stoji za prd, akorat si narvu na celo ksiltovku aby mi neprselo na bryle. Dokazu to od pondeli do stredy, ale ve ctvrtek uz to vetsinou nezvladnu, proste nestiham dost naspat, nebo si odpocinout, nedostanu se do postele driv jak kolem dvanacte a noham se porucit neda. Uz takhle se trapi s vice jak 190 librami zive vahy, ale zaplat Panbuh aspon za to. … nevim jestli tohle bude zase na dlouhou dobu posledni zapis, sam bych si pral pokracovat, je toho tolik o cem psat … snad je toho na druhou stranu i dost o cem cist … ale kde casto konci vselijaka predsevzeti asi neni potreba pripominat. Jestli mate jeste chut, drzte mi palce, ja je porad drzim vam.