Mráz mi svědčí
V noci z patku na sobotu prisla obleva a jeste rano v sobotu kolem seste byl jeden stupen nad nulou. Ze silnice snih slezl uplne a z chodnicku odtala vrchni bila vrstva a objevil se typicky zaspineny a umolousany zledovately mokry snih. Diky vsemu moznemu sajrajtu to nastesti prilis neklouzalo, ale zadny zvlastni zazitek z behu jsem si domu nedonesl. Bylo mi vedro, potil jsem se, lilo ze mne a vubec mi pripadalo pomerne dusno. Trochu surealisticke stavy na to ze je konec ledna. Pres den zacalo opet mrznout, a z nebe se opet snasel snih.
Nedelni dlouhy beh byl tedy opet po cerstvem bilem koberci pri teplote -7 C. Paradoxne se mi pri takovych podminkach beha mnohem lepe, snadno chytnu dlouhodobe udrzitelny rytmus a bez nejakeho vetsiho zavahani se vyplazim i do vsem mensich kopecku co mne po trati potkavaji. Pri dobehu letos zatim nejdelsiho behu (15.5km) jsem si tak pripadal spise odpocaty a obcerstveny, nez vyzdimany a uhnany.
Dnesni rano se podminky (z meho subjektivne zaujateho hlediska) opet vylepsily. Teplota klesla na -11 stupnu a diky vcerejsi snehove vanici byly vsechny cesty opet pokryty novym snehem. Jiste, ze prvni kroky co vyrazim ze dveri jsou velmi mrazive, ale mozna snad prave to je to co mne nuti se vice hybat, abych se proste zahral. Vyrazim pak preci jen trochu svizneji a i dychani je rychlejsi, oproti tomu ale zrejme zkracuji kroky, protoze casy jsou priblizne stejne jako "za tepla". Cim vetsi mraz, tim pusobivejsi je ranni ticho, a tim vice mne naplnuje kazdy krok takoveho behu. A kdyz dobiham domu mam skoro chut to otocit a dat si to sve kolecko jeste jednou.
Vzpominam si, ze i muj prvni vetsi zavod (10K), ktery mne vlastne na behani navnadil, byl take za pomerne prisernych podminek uprostred unora v newyorskem centralparku, a i tehdy cerstve napadl snih a mrzlo az prastilo. Nemluve uz o Darmstadtu, kde jsem se na zacatku roku 2005 k behani vratil, a samozrejme take uprostred ledna, s nejkrasnejsimi vzpominkami prave na ty nejzasnezenejsi a nejmrazivejsi behy. Asi na tom tedy neco bude ... mraz mi svedci.
Nedelni dlouhy beh byl tedy opet po cerstvem bilem koberci pri teplote -7 C. Paradoxne se mi pri takovych podminkach beha mnohem lepe, snadno chytnu dlouhodobe udrzitelny rytmus a bez nejakeho vetsiho zavahani se vyplazim i do vsem mensich kopecku co mne po trati potkavaji. Pri dobehu letos zatim nejdelsiho behu (15.5km) jsem si tak pripadal spise odpocaty a obcerstveny, nez vyzdimany a uhnany.
Dnesni rano se podminky (z meho subjektivne zaujateho hlediska) opet vylepsily. Teplota klesla na -11 stupnu a diky vcerejsi snehove vanici byly vsechny cesty opet pokryty novym snehem. Jiste, ze prvni kroky co vyrazim ze dveri jsou velmi mrazive, ale mozna snad prave to je to co mne nuti se vice hybat, abych se proste zahral. Vyrazim pak preci jen trochu svizneji a i dychani je rychlejsi, oproti tomu ale zrejme zkracuji kroky, protoze casy jsou priblizne stejne jako "za tepla". Cim vetsi mraz, tim pusobivejsi je ranni ticho, a tim vice mne naplnuje kazdy krok takoveho behu. A kdyz dobiham domu mam skoro chut to otocit a dat si to sve kolecko jeste jednou.
Vzpominam si, ze i muj prvni vetsi zavod (10K), ktery mne vlastne na behani navnadil, byl take za pomerne prisernych podminek uprostred unora v newyorskem centralparku, a i tehdy cerstve napadl snih a mrzlo az prastilo. Nemluve uz o Darmstadtu, kde jsem se na zacatku roku 2005 k behani vratil, a samozrejme take uprostred ledna, s nejkrasnejsimi vzpominkami prave na ty nejzasnezenejsi a nejmrazivejsi behy. Asi na tom tedy neco bude ... mraz mi svedci.
0 Comments:
Okomentovat
<< Home