O halových kajakářích a družicemi naváděných lovcích pokladů
Dnesni zapis bude asi trosku off-topic, ale konec koncu k behani (prinejmensim memu) to patri take ... totiz doplnkove sporty. Jeste v Nemecku byly mymi sporty cislo dva a tri karate a biking. Byl jsem tedy na suchu bojujicim triatletem. Jeden rok jsem najezdil kolem 5 tisic kilometru, z toho velka cast v Cimrmanove duchu, tedy treba na nakup, s flaskama, s odpadky do recyklovaciho centra, na postu a podobne, takze na rozdil od pravych "bikeru" co jezdi jen tak "pro nic za nic" byla vysledkem meho snazeni krome lepsi kondice navic i plna lednicka. Karate mne dovedlo z tajneho obdivovatele podobnych umeni nejen az k zelenemu pasku, ale hlavne pomohlo rozhybat ztuhle a zkracene slachy, zlepsilo dynamiku celeho tela, a take jsem se prestal bat jezdit na kole po nakupech v noci.
Rok s rokem se sesel, a ja v pozici 42° 41.718' severni sirky a 084° 26.280' zapadni delky jsem se ocitl bez kola a bez pristupu k shotokanskemu dojo. Sportovni zivot zuzeny na pouhe behani by se mi v principu nepricil, ale pro telo by byl zrejme nebezpecne jednotvarny. Navic je (nejen) mou dobrou zkusenosti, ze solidne rozvinuty horni pohybovy aparat vyrazne pridava nejen na bezecke rychlosti, ale pomaha tez predchazet unavovym zranenim typu bolesti zad z dlouhych behu, nebo otacite-li se pri zavodech prilis do zadu za svymi pronasledovateli. Chvili jsem tedy uvazoval o vstupu do klubu podvodniho hokeje, ktery by vhodne kombinoval plavecke, (an)aerobni a socialni aspekty tohoto tymoveho sportu, lec nez jsem se odhodlal prijit na prvni trenink padl mi do oka kajakarsky kurz zacinajici jiz za tri dny (tehdy byla uz druha pulka ledna). Zvlaste pri pohledu z okna na kulminujici snehovou vanici, se stavala nabidka naprosto neodolatelnou. I kdyz popravde ... abych zase nevypadal jako nejaky drson ... kurz probiha v bazenu mistni stredni skoly, tedy pod strechou s umelym osvetlenim a vyhrivanou vodou. Zakladem je samozrejme snaha naucit veskere mozne zachranarske techniky s lakavymi nazvy jako treba "wet exit" nebo "Eskymo rescue" ... proste co si pocit za jakychkoliv moznych a nemoznych podminek. Svatym gralem celeho kurzu je naucit vas prave eskymacke obraty, at uz s padlem, nebo bez nej. Vse je samozrejme snazsi tim, ze se jedna o klidnou, teplou a pruhlednou vodu se zkusenymi instruktory nablizku. Da se to tedy srovnat s jakousi suchou pripravou plavcu. Po prvnim kurzu se pridala i moje zena, a tak se spolecne kazdou stredu vecer otacime, cvakame anasledne zachranujeme ... abychom pak po puld destae vylili vodu z potapejiciho se kajaku, osprchovali se a na cestu domu se narvali do teplych kozenych bund, kulichu a ovinuli se salami od hlavy az k pate pripominajice si realitu michiganske zimy.
Tretim sportem se mi pak stal hon na poklady s pomoci GPS ... i kdyz je diskutabilni jak kdo definuje "poklad". Na zacatku byla nevinna zminka jedne ucastnice krasneho fora 43things.com, ze by si prala "geocachovat" alespon v 10 zemich. Povazoval jsem ji proto nejprve za jeskynarku ci nadsenou geolozku. Preci jen mi to ale nedalo, a protoze patrani ve vlastni pameti po vyznamu daneho slova bylo bezvysledne, zkusil jsem si dany vyraz vygooglovat. Vysledkem jsem byl dokonale prekvapen a naprosto unesen. Principem daneho sportu je totiz hledani tajnych schranek pouze se znalosti jejich presnych zemepisnych souradnic. V realite pak vezmete GPS, a jdete v zavislosti na terenu vice mene po azimutu az se dostanete do oblasti schovaneho pokladu, coz muze byt cokoliv od mestskeho parku, pres pole louky az po temny les. Presnost zavisi nejen na vasem GPS, ale tez na presnosti s jakou byla schranka puvodne zamerena jejim zakladatelem. Obvykle se dostanete do blizkosti +/-10 metru a pak uz babo rad ... kde to asi bude. Nekdy jde o dutinu ztrouchniveleho parezu, jindy v kupce chrasti, pripadne mezi vetvemi na strome ci za kamenem. Schrankou pak muze byt cokoliv od krabicky od filmu, pres plastove kanystriky az po ocelove krabice od naboju. V nich pak urcite najdete nejakou formu navstevniho deniku, pripadne i dalsi poklady, kterymi mohou byt drobne suvenyry, hracky a vubec kdejake cajky. Muzete si vzit co se vam libi, pokud sami opet necim prispejete ... ale to asi na tom neni to nejdulezitejsi. Pro mne tim nejkrasnejsim je, krome napeti jestli najdu nebo jestli se necham prelstit puvodnim schovavacem, ze vetsinouvubec nevite dopredu, kam vas dane souradnice dovedou. Objevujete tak stale a stale nova mista, ktera mohou byt sice jen par mil za vasim domem, ale nikdy jste si jich proste nevsimli, nebo by vas nikdy nenapadlo se tam zastavit. Za svou kratouckou geocachovaci karieru (jejiz progres lze sledovat na tom barevnem banneru po prave strane blogu) jsem tak "objevil" skoro desitku nadhernych parku a prirodnich rezervaci ve svem nejblizsim okoli, kam se da v zime zajit nejen na bezky a v lete si treba zabehat nebo na ryby. A hlavne je mozne byt cely den venku a naprosto dokonale si odpocinete, i kdyz vubec nevite kam vas dnes nohy donesou.
P.S. na fotce je jedna z nalezenych schranek. V lete by jeji odhaleni jiste nebyl zadny problem, ale cerstvy snih zvysuje nejen obtiznost ale i krasu a poeticnost cele patraci vypravy.
Rok s rokem se sesel, a ja v pozici 42° 41.718' severni sirky a 084° 26.280' zapadni delky jsem se ocitl bez kola a bez pristupu k shotokanskemu dojo. Sportovni zivot zuzeny na pouhe behani by se mi v principu nepricil, ale pro telo by byl zrejme nebezpecne jednotvarny. Navic je (nejen) mou dobrou zkusenosti, ze solidne rozvinuty horni pohybovy aparat vyrazne pridava nejen na bezecke rychlosti, ale pomaha tez predchazet unavovym zranenim typu bolesti zad z dlouhych behu, nebo otacite-li se pri zavodech prilis do zadu za svymi pronasledovateli. Chvili jsem tedy uvazoval o vstupu do klubu podvodniho hokeje, ktery by vhodne kombinoval plavecke, (an)aerobni a socialni aspekty tohoto tymoveho sportu, lec nez jsem se odhodlal prijit na prvni trenink padl mi do oka kajakarsky kurz zacinajici jiz za tri dny (tehdy byla uz druha pulka ledna). Zvlaste pri pohledu z okna na kulminujici snehovou vanici, se stavala nabidka naprosto neodolatelnou. I kdyz popravde ... abych zase nevypadal jako nejaky drson ... kurz probiha v bazenu mistni stredni skoly, tedy pod strechou s umelym osvetlenim a vyhrivanou vodou. Zakladem je samozrejme snaha naucit veskere mozne zachranarske techniky s lakavymi nazvy jako treba "wet exit" nebo "Eskymo rescue" ... proste co si pocit za jakychkoliv moznych a nemoznych podminek. Svatym gralem celeho kurzu je naucit vas prave eskymacke obraty, at uz s padlem, nebo bez nej. Vse je samozrejme snazsi tim, ze se jedna o klidnou, teplou a pruhlednou vodu se zkusenymi instruktory nablizku. Da se to tedy srovnat s jakousi suchou pripravou plavcu. Po prvnim kurzu se pridala i moje zena, a tak se spolecne kazdou stredu vecer otacime, cvakame anasledne zachranujeme ... abychom pak po puld destae vylili vodu z potapejiciho se kajaku, osprchovali se a na cestu domu se narvali do teplych kozenych bund, kulichu a ovinuli se salami od hlavy az k pate pripominajice si realitu michiganske zimy.
Tretim sportem se mi pak stal hon na poklady s pomoci GPS ... i kdyz je diskutabilni jak kdo definuje "poklad". Na zacatku byla nevinna zminka jedne ucastnice krasneho fora 43things.com, ze by si prala "geocachovat" alespon v 10 zemich. Povazoval jsem ji proto nejprve za jeskynarku ci nadsenou geolozku. Preci jen mi to ale nedalo, a protoze patrani ve vlastni pameti po vyznamu daneho slova bylo bezvysledne, zkusil jsem si dany vyraz vygooglovat. Vysledkem jsem byl dokonale prekvapen a naprosto unesen. Principem daneho sportu je totiz hledani tajnych schranek pouze se znalosti jejich presnych zemepisnych souradnic. V realite pak vezmete GPS, a jdete v zavislosti na terenu vice mene po azimutu az se dostanete do oblasti schovaneho pokladu, coz muze byt cokoliv od mestskeho parku, pres pole louky az po temny les. Presnost zavisi nejen na vasem GPS, ale tez na presnosti s jakou byla schranka puvodne zamerena jejim zakladatelem. Obvykle se dostanete do blizkosti +/-10 metru a pak uz babo rad ... kde to asi bude. Nekdy jde o dutinu ztrouchniveleho parezu, jindy v kupce chrasti, pripadne mezi vetvemi na strome ci za kamenem. Schrankou pak muze byt cokoliv od krabicky od filmu, pres plastove kanystriky az po ocelove krabice od naboju. V nich pak urcite najdete nejakou formu navstevniho deniku, pripadne i dalsi poklady, kterymi mohou byt drobne suvenyry, hracky a vubec kdejake cajky. Muzete si vzit co se vam libi, pokud sami opet necim prispejete ... ale to asi na tom neni to nejdulezitejsi. Pro mne tim nejkrasnejsim je, krome napeti jestli najdu nebo jestli se necham prelstit puvodnim schovavacem, ze vetsinouvubec nevite dopredu, kam vas dane souradnice dovedou. Objevujete tak stale a stale nova mista, ktera mohou byt sice jen par mil za vasim domem, ale nikdy jste si jich proste nevsimli, nebo by vas nikdy nenapadlo se tam zastavit. Za svou kratouckou geocachovaci karieru (jejiz progres lze sledovat na tom barevnem banneru po prave strane blogu) jsem tak "objevil" skoro desitku nadhernych parku a prirodnich rezervaci ve svem nejblizsim okoli, kam se da v zime zajit nejen na bezky a v lete si treba zabehat nebo na ryby. A hlavne je mozne byt cely den venku a naprosto dokonale si odpocinete, i kdyz vubec nevite kam vas dnes nohy donesou.
P.S. na fotce je jedna z nalezenych schranek. V lete by jeji odhaleni jiste nebyl zadny problem, ale cerstvy snih zvysuje nejen obtiznost ale i krasu a poeticnost cele patraci vypravy.
posted by Running Shadow @ 5:56 odp.
0 Comments:
Okomentovat
<< Home