Led(n)ové ohlédnutí

Ukazatel na pomyslnem lednovem tachometru se dnes zastavil na 169.5 km. To neni ani malo, ani prilis mnoho. Rekl bych ze je to spise slibny vykon ... i kdyz nejdulezitejsi je ze jsem se opet (alespon prozatim) dostal do prijemneho bezeckeho rytmu, a ze si vsechny behy skutecne "tucnakovsky" uzivam. Muj bezecky tyden zacina v sobotu, a drive nez se unavim absolvuji svuj nedelni dlouhy beh. Dosud nejdelsi byl 15.5km, ale jeste neni kam spechat. Od pondeli do ctvrtka pak absolvuji identickou trat s hlavnim zamerem nabehat dostatecnou bazi na jaro, aby bylo z ceho se konecne odpichnout k nejakym intervalum. Fyzicky toho uz ve stredu mivam docela dost, nohy jsou tuzsi a prilis se mi nechce vstavat, ale zde prave hraje docela dobrou roli psychicka mystifikace, ze po strede uz staci bezet vlastne jenom jednou, a ze pak uz de facto zacina vikend. Nikdy bych drive nerekl jak vyrazne prospesny vliv muze mit vhodne umisteny den volna. Ve stredu a ve ctvrtek mne vidina volneho patku tahne z postele do zimy, zatimco v patek samotny mne pak svrbi chodidla a nemohu se uz dockat soboty a nedele. Krome dlouhych behu se moje rychlost ustalila na 9:00/mile coz odpovida zhruba 5:40/km. To neni zadny uprk, ale ani zadna zelvovina.

Mráz mi svědčí

V noci z patku na sobotu prisla obleva a jeste rano v sobotu kolem seste byl jeden stupen nad nulou. Ze silnice snih slezl uplne a z chodnicku odtala vrchni bila vrstva a objevil se typicky zaspineny a umolousany zledovately mokry snih. Diky vsemu moznemu sajrajtu to nastesti prilis neklouzalo, ale zadny zvlastni zazitek z behu jsem si domu nedonesl. Bylo mi vedro, potil jsem se, lilo ze mne a vubec mi pripadalo pomerne dusno. Trochu surealisticke stavy na to ze je konec ledna. Pres den zacalo opet mrznout, a z nebe se opet snasel snih.
Nedelni dlouhy beh byl tedy opet po cerstvem bilem koberci pri teplote -7 C. Paradoxne se mi pri takovych podminkach beha mnohem lepe, snadno chytnu dlouhodobe udrzitelny rytmus a bez nejakeho vetsiho zavahani se vyplazim i do vsem mensich kopecku co mne po trati potkavaji. Pri dobehu letos zatim nejdelsiho behu (15.5km) jsem si tak pripadal spise odpocaty a obcerstveny, nez vyzdimany a uhnany.
Dnesni rano se podminky (z meho subjektivne zaujateho hlediska) opet vylepsily. Teplota klesla na -11 stupnu a diky vcerejsi snehove vanici byly vsechny cesty opet pokryty novym snehem. Jiste, ze prvni kroky co vyrazim ze dveri jsou velmi mrazive, ale mozna snad prave to je to co mne nuti se vice hybat, abych se proste zahral. Vyrazim pak preci jen trochu svizneji a i dychani je rychlejsi, oproti tomu ale zrejme zkracuji kroky, protoze casy jsou priblizne stejne jako "za tepla". Cim vetsi mraz, tim pusobivejsi je ranni ticho, a tim vice mne naplnuje kazdy krok takoveho behu. A kdyz dobiham domu mam skoro chut to otocit a dat si to sve kolecko jeste jednou.
Vzpominam si, ze i muj prvni vetsi zavod (10K), ktery mne vlastne na behani navnadil, byl take za pomerne prisernych podminek uprostred unora v newyorskem centralparku, a i tehdy cerstve napadl snih a mrzlo az prastilo. Nemluve uz o Darmstadtu, kde jsem se na zacatku roku 2005 k behani vratil, a samozrejme take uprostred ledna, s nejkrasnejsimi vzpominkami prave na ty nejzasnezenejsi a nejmrazivejsi behy. Asi na tom tedy neco bude ... mraz mi svedci.

Prvnich 100km a prvni zpomaleni

Preci jen se trochu oteplilo a rtut, lih ci tekute kremikove krystaly pomyslneho a pripadne i digitalniho teplomeru neklesaji pod -10 C, drzice se prevazne kolem -5 C. Vetsinu dnu byva zatazeno a z nebe se tu tam pomalu snasi snehove vlocky. Obcas i dost na to, aby pres noc vsechny chodnicky a cesty pokryla centimetrova vrstva bileho sametu. Snazim se poctive vybihat kazdy den chvilku po seste rano kdy jeste vsechna auta na parkovistich spi a jedinymi zvuky je krupani snehu a ledovych hrudek pod vahou meho sinouciho se tela, ktera se jiz nebecpecne blizi vaze 2 pytlu komunisticky sizeneho cementu.
Je-li bezmracna noc, je vsude temno jako v Boubine. Svitim si asi 3-4 metry pred sebe a pozorne si vybiram misto pristiho doslapu. Prvni den kdy napadl snih jeste nebyla takova kosa a tak vsechno napul roztalo, navic na vetsinu chodnicku nalital snih co pluhovaly nakladaky ze silnice a pak vse zmrzlo, cinice zakladni podklad pomerne hrudkovaty, ci misty plny drobnych krateru po tech par nestastnicich co si v te prvni slote vysli na prochazku. A tak je teren misty zradny, nekdy bezite po rovnem sametovem koberci, kdyz tu nahle se vam jedna strana boty probori o 2-3 centimetry, pri dalsim kroku pak treba pata, jindy spicka, nekdy obe boty soucasne, jindy jenom jedna, pak je to zase dobry. Uz to mam trochu okoukane na kterych mistech je trosku lepsi podklad, ale jen co se to naucim skoro z pameti, vyrazi nejaky agilni soused s trakturkem a frezou a vsechen snih z chodnicku dokonale odfrezuje, az zustane jen tenoulinka vrstva ledu rovna jako zrcadlo ... no nepodekujte mu za to. Ale tohle asi k zimnimu behani patri, i tohle ma sve kouzlo, a s kazdym krokem si pripominam, ze urcite prave kvuli te zimne a snehu a ledu spousta bezcu zustalo doma, a ja je ted vlastne postupne dobiham ... mijim ... a nechavam za sebou.
No, v utery se mi to malem vymstilo. Byl jsem nekde na 8. kilometru, uz na prime ceste k domovu a hlidal jsem si doslapy prave nohy, kde mne tu a tam zatahala pata ... asi pripominka pradavnych chronickych zraneni ... a samozrejme jak uz to byva, najednou sup a krup ... a louplo mi v leve achylovce, v miste ktere v cele me bezecke historii bylo snad jedine zdrave jako ripa. Zacalo to pak trochu tahat, asi tak na kazdem patem az sestem kroku. I kdyz uz tak jsem bezel pomalu, jeste jsem zvolnil a dokodrcal se domu. Paradoxne tento nestastny kilometr byl mym 99.km tohoto roku, doma jsem si pak pripsal rovnou stovku ... ale moc radosti jsem nemel.
Zkusil jsem vsechno poctive protahnout a promasirovat a radsi jsem vynechal stredecni beh. Pres den to jeste chvilemi loupalo, ale nastesti nic horsiho uz neprislo. Dnes jsem se velmi opatrne vydal opet na trat. Zvolnil jsem na 9:00 za mili a naslapoval jako na vajickach. 3/4 trati jsou dost OK ... bud je to mekky skoro rovnomerne udusany snih, nebo je to sfrezovane skoro az na chodnik, ale posledni ctvrtina je stale docela rozbita ... nastesti se mi to podarilo prohopkat bez vetsich problemu. Sice zpomaluji ... ale jinak zatim dobry.

Deja vue

Pripadam si stale trochu jako ve snu, v jakem si podivnem deja-vue. Po dvou letech, temer na den presne jsem opet zacal behat. Tak jako kdysi v Darmstadtu jiz neslo dele predstirat ze bezecke boty jsou jen prezuvky vhodne k prochazce k popelnici a zpet, je-li treba vysypat kos.

Posledni pulrok, od cervence do pulky prosince, byl bezecky zcela impotentni. Proste to neslo. Zivot se smrskl na praci, jidlo, alkohol, spanek a nervozni pohledy do kalendare kolik jeste zbyva dni do jednoho sileneho experimentu, ktery pred par lety nekdo navrhl, predimenzoval a pak nas nechal at si na tom vylameme chrup. Vikendy se v teto dobe od vsednich dnu lisily pouze tim, ze je pred labem vice mista na parkovani. Ale to uz je pryc ... nastesti ... a tak je od 15.prosince ze mne opet svobodny clovek ... a po par dnech dokonce znovu i prilezitostny bezec. Po navratu z Vanocni expedici po rodinach a pratelich rozesetych po cele Evrope pak dokonce i bezec odhodlany.

Od minule soboty opet beham, jako kdysi v Darmstadtu zacinam v te nejsilenejsi mozne dobe, kdy venku mrzne az prasti, kdy ostatni zive bytosti potkajice mne venku si bud tukaji na celo, nebo mne radsi jiz z dalky uctive zdravi, aby snad nevyprovokovali toho omrzleho blazna s baterkou na cele a krapniky ve vousech, ktery kdyz se zastavi na krizovatce, dyma z nej para jako by se prave vratil z pekla ci finske sauny, ze i vetsina ridicu prehledne kdyz jim tam blikne zelena a rozjedou se az po nekolikanasobnem zatroubeni svych kolegu, kteri jsou usetreni pohledu na mne.

Za ten posledni pulrok se ve mne nahromadilo tolik chuti k behani, ze kdyz uz jsem se dal ted do pohybu skutecne neni jednoduche mne zastavit. Vyuzil jsem pozitivniho jetlagu po navratu z Evropy a vyrazim kazde rano (krome patku, ktery jsem si vyhlasil za odpocinkovy den) tesne po seste na svuj "okemossky petimilovy ctverec". K Vanocum jsem byl obdarovan celovkou co sajni jako mensi kamion, tak staci jen natahnout pres kulicha, nastavit spravny uhel a uz se muze bezet i za naproste tmy.

V sobotu 13.1., den po navratu do Michiganu, bylo rano jeste sucho a privetiva teplota kolem nuly. Pote se pocasi zacalo kazit, zacal foukat studeny vitr zenouci do obliceje ledove jehlicky mrznouciho deste, dalsi dny jsou jiz teploty kolem -10, na vousech se tvori krapniky, para z potu prosakujiciho skrze vsechny tricka, rolaky a rukavice co mam na sobe narvane jak sibirska pumpa se meni v jinovatku. Zacina padat snih, neni to tak strasne, jen neco kolem 10cm, teploty klesaji nad ranem jeste k -12-13 C, ale organizmus se uz zacina trochu adaptovat a tak to neni tak hrozne.

Od soboty do ctvrtka zaznamenavam sest behu po deviti kilometrech. Patek bude volny, sobota mozna trochu ostrejsi ale kratsi beh, aby se dalo v budoucnu zavodit, nedele pak klasicky beh dlouhy.

Stale mam na pameti heslo z ledna 2005, kdy zacala ma novodoba bezecka kariera vedouci k jednomu krasnemu, a zatim jedinemu, maratonu - "Kdo v zime beha, v lete leta". Letosni sezona zacina podobne, mozna snad i jeste lepe, preci jen mam vice zkusenosti, mozna i vetsi hlad po behani ... ale kdo vi, kam az me nohy donesou ...